Základ našeho dnešního kázání jsou slova z Janova evangelia 12,12-19 12 Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13 Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský." 14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: 15 'Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.' 16 Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. 17 Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. 18 Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. 19 Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."
SUSPIRIUM: Nebeský Otče, prosíme tě: Dej nám porozumět tvému svatému slovu podle své božské vůle, abychom se z něho naučili vkládat všechno své doufání jen na tebe a ne na stvoření, aby náš starý člověk se všemi svými žádostmi byl v nás den ode dne křižován a my se ti vydali v živou oběť - k chvále tvého svatého jména, k prospěchu bližního, pro našeho Pána Ježíše Krista. [Amen.] (Ref. agenda 1881)
Milé sestry, milí bratři !
Prorok Izajáš v našem prvním čtení otevírá moc důležitou myšlenku, že není lepšího zastánce, ochránce, advokáta, než mít při sobě Hospodina samotného. Ano, právě v situacích téměř neřešitelných se Boží pomoc osvědčí jako nic jiného.
Scéna, kterou popisuje náš dnešní oddíl je velmi zvláštní a je možné také povědět, že dosti zajímavá, přitahující. Ostatně koho nepotěší radostná atmosféra při příjezdu zajímavé, očekávané návštěvy. Navíc takové, se kterou je spojováno leccos dobrého ? Ano, není to daleko naší přítomnosti a podobným očekáváním při změnách v prezidentských úřadech, či na královských trůnech – pravdou je, že podobná očekávání jsou spojeny s těmito případy v celé historii lidského rodu.
A k tomuto koloritu jistě patří to tré, poutníci spěchající, aby ho stihli, aby došli do města dříve, než přijde zmíněná návštěva, jejich spěch, velká snaha by přišla vniveč, kdyby dotyčný vešel dříve. Jak by jej potom přivítali ? Podobně by to bylo s jejich očekáváním, jaksi zárodku dobré změny, která je zakomponována do každé nové události.
Pak k tomu patří jistě i „nástroj“ čím lze vítat, čím je možné slavit přicházející návštěvu. A dokonce tyto „palmové ratolesti“ dali název i dnešní neděli (která předchází nejvýznamnějšímu období pro kristovce v roce). Prakticky jde o velmi dlouhé a silné ratolesti, které právě tuto svou službu vydrží, tedy jim smíme pozitivně rozumět jako tehdejším mávátkům.
A konečně je zde i oslátko, tedy zvíře na kterém smí vjet Ježíš do města. Uvnitř si říkáme, že tady muselo být něco jiného, jak by se slušelo na nějakou významnou návštěvu, aby vešla do města pěšky. Cítíme, že pro někoho vzácného, s velkými touhami očekávaného chceme vždy to lepší. Ostatně i z tohoto pocitu – že Bohu, který nám dává a je zárukou všeho podstatného, tedy je i záruka a pramen dobrého – pak i dotyčná bytost má mít i to nejlepší místo, proto bylo sídlo Boží umísťováno do nebes.
Ale to oslátko není zvoleno náhodně. To pro porozumění je přiblíženo veršem citovaným z první části Písma svatého. A v něm se popisuje příchod židovského krále – jak bude vypadat. Nebo jinak se tím chce vyjádřit, že to co právě děje, není samo od sebe, nýbrž a právě naplnění očekávání, tužeb, které přináší Starý Zákon.
Pro nás pak jde především o uvědomění si, že má smysl docenit právě tuto část Písma, i když z pochopitelných důvodů jsme vázáni na část druhou. Jenže zjednodušeně řečeno by bez té prvé nebylo ani druhé. Smí to být i pro nás mementem, nepodceňování žádného svědectví, které nám chce otevírat něco z Boží vůle.
Ale není to přiblíženo jen pro dnešní čtenáře – ukazuje se, že těmto slovům, ba celému tomuto jednání nerozuměli, ani ti, kteří stáli u Ježíše nejblíže. Jan to popisuje, že se na to později rozpomněli, zasunuli to do paměti a v situaci nouze, události, kdy se láme lidský život a ukazuje se, co skutečně potřeba – tehdy jim právě toto vytanulo na mysli.
Akorát pro nás není moc přijatelné, že bychom právě to co Ježíše čekalo, co musel prožít nazvali „oslavením“. Ale to je zase pro naše přílišné svázání se světem pozemským, s tím, kterak se chápe sláva v pozemském světě. Snad bychom to mohli alespoň naznačit, že tato sláva spočívá nebo souvisí s obětí, obětováním.
I když nás to vyvádí z našeho myšlenkového konceptu, pak se smíme otevírat právě tomu, abychom se učili od Boha jeho porozumění a zbavovali se naši tak častých smyšlenek, které stavíme na místo, které jim nenáleží.
Ale nejenže si po všech událostech toto uvědomili (opět si musíme uvědomit, že evangelia jsou psána až po velikonočních událostech, tedy ne, že by byli jakousi reportáží psanou přímo při nich) oni to dosvědčovali i ti, kteří Ježíše následovali v zástupu.
A po všech zkušenostech, po všech činech lásky, pomoci tomu není divu – byť i zde je zmíněn jako nejdůležitější faktor události, které souvisí s Lazarem, jeho zmrtvýchvstáním. Jistě, že si smíme a často ve svých životech klademe otázku po tom, zda je pro víru potřeby zázraku ?
Nelze odpovědět na tuto otázku, která by odpověděla na všechny případy, jisté je, že Písmo nám otevírá cestu víry, jako cestu skrze slyšení Slova. A vedle toho mohou mít tato svědectví Boží lásky velkou sílu, právě jako povzbuzení, jako posila pro další cestu. Osobně však mám obavu, abychom nechtěli žít jen z podobných událostí, však by se i ony mohli stát jakýmsi lékem u kterého je potřeba přidávat větší a větší dávky, aby měl stejné účinky. Ale nejde tolik o můj osobní pohled, i v Písmu samotném nenajdete „zázrak pro zázrak“. Ve Starém Zákoně více jako přímý projev Boží vůle pro tu kterou událost, v Novém Zákoně pak jako projev Boží pomoci, lásky.
Ostatně tato „divotvornost“ Ježíšova, více než zvěst, kterou přináší – přitahuje diváky, dneska bychom mohli sic lidově je nazvat „čumily“ jako nic a nikdo jiný. I když i pro takové, nebo právě pro takové to smí být odrazovým můstkem pro další stopování KÝM JE a KÝM má být Ježíš pro ně.
A právě z této události smíme pochopit i další, totiž to Janovo užívání termínu „znamení“ – obvykle ho užívá tam, kde mají ostatní evangelisté slovo „zázrak“ či podobné. Chce tím vyjádřit právě neobvyklost tohoto dění, které je však jako jakýsi odkaz, který má každého vést ještě dále, nebo zjednodušeně řečeno naznačuje, že se má jít dále.
Na závěr přichází to zvláštní konstatování – „Celý svět se dal za ním.“ Samozřejmě, že si hned pokládáme otázku, zda-li je to pravda, či to chtěli říci jen škodolibě, aby někoho naštvali, či jinak pohoršili. V textu čteme „říkali si“, jakoby farizeové sami k sobě. Mohla to být jen omluva pro prostý fakt, že si skutečně s tímto hnutím nedovedli poradit a tak ho chtěli nechat být.
Ale je zde skutečně otázka, zda celý svět za ním šel – možná je to i zpětná projekce autora tohoto oddílu. Skutečně z jednoho oslavování, zapadnutí někoho v rámci silného očekávání změny, se nedá stavit nějaké další, či větší postavení dotyčného. Skutečně to není nic neznámého, jen v rozmezí dvacátého století bychom mohli podobných osobností nalézti více (se kterými byla spjata větší očekávání, než mohli oni sami naplnit), nebo třeba s celým uspořádáním světa.
Myslím, že nás právě od takových nesprávných očekávání chce osvobodit i náš vlastní text. Vždy je potřeba si to spojit s tím, zda-li jde o očekávání, která plynou z lidského já, či opírají se a hledají „parametry“ Písma svatého. Aby to prostě nebyla jenom nějaká bublina bez podkladu.
Ano, i my bychom měli v tom vítacím špalíru stát. Ale s jedním rozdílem, že my bychom měli být uvědomělí, tedy vědět koho oslavujeme, kdo přichází. A to právě tehdy mnozí ze zástupů nevěděli.
MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý, že nám dáváš příležitost k tomu nechat se osvobodit od nesprávných představ, které máme spojené s tebou. Kéž dříve se ptáme tebe, než jen svého nitra, aby i naše očekávání rostla z tvého pohledu. AMEN
